ČÍM SI V AUTOŠKOLE KAŽDÝ PROJDE & MÝCH 5 POKUSŮ

by - neděle, dubna 16, 2017

Zdravím!
Dovolte mi vás přivítat u třetího a tím pádem i posledního dílu ze "série" Autoškola. V dnešním článku vám napíšu, jaké pocity jsem při autoškole prožívala, a jak vypadaly mé zkoušky. Uvařte si kafe, či čaj a pohodlně se usaďte - dnes to bude dlouhé. 😊

Zdroj: pixabay.com

Vztek a bezmoc

Naštvání sama na sebe, nadávání si do blbců a naříkání, že nikdy řidičák nedostanete. Ano, i tímhle jsem si prošla a mnohdy jsem až brečela zlostí, jak mi to nešlo. Nakonec jsem ale stejně odcházela z auta s papírem prospěla.

Motivace

Motivací mi byli spolužačky a spolužáci, kteří dali řidičák už přede mnou. A taky tenhle článek, který jsem průběžně dopisovala a těšila se, až budu moct kliknout na tlačítko Publikovat. Pro mě taky byli poslední měsíce hrdinové ti, co měli řidičák. A také mě docela uklidňovala učitelova věta, že 28 hodin autoškoly je vážně málo.

Sebevědomí

Buďte při jízdě i zkouškách sebevědomí. Říkejte si, že vždycky na tom někdo bude hůř, než vy, a že jedna vlaštovka jaro nedělá. Pokud vám pomůže fakt, že u nás v autoškole dala jedna holka řidičák až na osmý pokus a pak z ní vylezlo, že ho nedala ještě 3x v předchozí autoškole, tak budu jedině ráda. Já se téhle story držela při každé zkoušce a šla na ni s myšlenkou: i kdybych jich dala osm, pořád nebudu nejhorší.


Stres

Ten udělá své a jak říkal můj učitel, při stresu se řídí o 20-30% hůř. Když mi tohle bylo řečeno, totálně jsem se vyděsila, protože jsem si nebyla jistá, že jezdím na 100% a pokud mi ještě dalších třicet ubyde, tak se asi nerozjedu. Nakonec to ale vyšlo a já to na pátý pokus dala.

Zklamání

Nezoufejte, pokud nedáte zkoušky hned napoprvé. Může vás to sice mrzet, klidně si i pobrečte, ale vzchopte se, podívejte se okolo sebe a běžte do toho znovu. Napodruhé, napotřetí... To je fuk! Vy ten řidičák prostě mít budete! 

Příkladem vám může být mých pět pokusů

První pokus
Na první zkoušku (14.12.2016) jsem byla poměrně nervózní. Spíše jsem se ale bála jízd, než testů. No, co vám budu povídat, dlouho jsem se neohřála. Testy jsem dala na 39 z 50 bodů a minimální počet na úspěch je 43. To jsem šíleně obrečela, protože jsem doma dávala testy běžně na 50 a jakmile jsem vyšla ven z učebny, dala jsem je u sebe v mobilu na 47 bodů. Nakonec mi ve škole poradili, že se musím naučit všech 800 otázek a ne jen ty, které mi vygeneruje PC, protože se může stát, že mi naskočí otázky, které jsem neviděla. 

Doporučuji si stáhnout nějakou aplikaci s autoškolou do mobilu. Mně nejvíce vyhovovala a pomohla aplikace Autoškola - Bezpečné cesty.cz. Fajn je také aplikace Autoškola 2017.

Druhý pokus
Na druhé zkoušce (6.1.2017) jsem testy dala na plný počet. Ze tří jsme daly testy dvě a měly jsme mít komisaře M. Ten je známý tím, že je v pohodě, poměrně hodný a dobrosrdečný. Zrovna hodně sněžilo, na cestě nešly ani vidět dělicí čáry, tak nám odpustil kontrolu vozidla zvenčí. Řekla jsem mu ji v autě a vydala se na cestu. Všude byl sníh a klouzalo to, tak jsem měla zařazený jen druhý rychlostní stupeň a jela maximálně 30km/h. Komisař celou dobu ani necekl a po dvaceti minutách ježdění mi řekl, ať zajedu k autoškole. Tam mi oznámil, že jsem jela moc rychle, tudíž jsem nepřizpůsobila jízdu vozovce a vzniklo nebezpečí a ještě jsem prý přehlídla chodce. Takže verdikt zněl jasně, neprospěla. To jsem odcházela s úsměvem na rtech a se slovy: "Tak přijdu příště.", protože jsem věděla, že jsem ze sebe vydala maximum.

Třetí pokus
Na třetí zkoušku (17.1.2017) jsem nějak tušila, že budu mít v autě komisaře S. Toho, který je strašně zákeřný, a který by se dal nazvat Nedávám-řidičák. Samozřejmě to tak, při mém štěstí, dopadlo. Když přišel do auta, byl strašně milý, dokonce po mně nechtěl ani kontrolu vozidla. Po pokynu k tomu, že mohu jet, jsem ani nebyla moc nervózní. Pak začal první problém. Venku -5°C, na silnici břečka, já za městem jela max. 60km/h a on mi řekne: "Jeďte rychleji." Donutil mě tedy zařadit i pátý stupeň. Pak jsem čekala, že řekne, ať zabočím na klasické zatáčce, kde jsme vždy zatáčeli. Jenže on mě nechal jet ještě dál, kde jsem v životě s autoškolou nebyla. To bych ještě brala. Pak mi, ale řekl, ať se na možném místě otočím. A tady mi došlo, že jsem se vlastně v autoškole nikdy nedostala do takové situace. Vždycky jsem se otáčela tím způsobem, že jsem něco objela, ale nikdy ne jinak. První křižovatku jsem přejela, protože byla zasněžená značka. Druhou jsem přejela taky, protože vypadalo, že vjezd do ní je zaházený. Na třetí jsem teda už vjela. Zajela jsem popředu, a že z ní vycouvám. Komisař mi tam začal vykládat, jak jsem si měla do ní rovnou nacouvat a ne vjet předem. Když jsem se nakonec nějak otočila, dal mi pokyn, že mám jet ještě do jedné vesnice. Tam mi řekl, že mám u krajnice zastavit a jít se projít na vzduch. Vzápětí přišel za mnou a začal mi tam říkat, že potřebuje vidět, že se dokážu zorientovat v neznámém prostředí, a že mě bude vodit na místa, kde se v autoškole jen tak nejezdí, protože chce vidět, že si poradím. Tak jsem mu řekla, že už to je stejně teď jedno, že řidičák dnes nedostanu. Ale on, že ne, že mi pořád dává naději. Dojela jsem do města a tam mi říká, že mám na první křižovatce odbočit vpravo. Tam značka slepá ulice a vím, že asi 50 metrů za ní je jednosměrka, tak jsem odbočila až na druhé. "Ale já jsem myslel tu první zatáčku, Eliško." "Vždyť tam je slepá ulice a jednosměrka." "Ne, není." Fajn, tak si naser. Pak mi řekl, ať si vyberu místo a zaparkuji. Bylo tam klasické parkoviště, kde se parkovalo podélně. Vedle stálo auto, tak jsem si řekla, že to zkusím couváním. Najela jsem si tedy hezky k hraně auta, dala plný levý a pomalu couvala. Jenže, když jsem chtěla zajet rovně, tak to nešlo. Zdechlo mi to poprvé. Přidala jsem plyn. Zdechlo mi to podruhé. Tak jsem pořádně "zatúrovala", abych přejela přes překážku, ale vzhledem k tomu, že tam byla hromada sněhu, kterou Opel Corsa těžko vyjede, tak jsem dupla na brzdu, protože se mi smýknul zadek. Naráz se mnou na brzdu dupnul i učitel. Po hodině mordování se a ubírání nervů mi komisař řekl, že tedy mohu jet k autoškole. Tam mě ještě stihl napomenout, že jsem do odbočovacího pruhu najela moc pozdě (nenajedu přeci do hromady sněhu). Když jsem zastavila auto, usmál se na mě a jízlivým, dotěrným tónem řekl: "Je Vám doufám jasné, že dnes to vyjít nemohlo." Začal mi tam vykládat, co vše jsem udělala špatně a zakončil to slovy: "Mně bylo už na začátku jasné, že to nedáte." Vzala jsem si tedy papír se zakroužkovaným slovem neprospěla, kde mimo jiné bylo zaškrtnuto například i to, že jsem včas neřadila, nedávala znamení o změně směru jízdy, nedívala se do zrcátek a nevhodně jsem zaparkovala. Jo a taky tam dal nedostatečný odstup, na což jsem přišla až teď a vůbec si nevybavuji situaci, kdy bych byla nějakému autu moc blízko. Naštvaná jsem vyšla z auta. Chtělo se mi zlostí brečet. Naštěstí jsem tuhle zkoušku dělala, když jsem byla nemocná a s antibiotiky, takže o ní ví jen rodiče a ten zbytek, který to nevěděl a čte můj blog, se to dozvěděl až dnes, protože jsem všem ostatním řekla, že jsem zkoušky zrušila. (A možná bych udělala lépe, kdybych to fakt udělala.) Doma jsem pak nadávala a zakončila to slovy: "Jestli nedám zkoušky ani příště, tak už to kašlu."

Před čtvrtýma zkouškama jsem se rozhodla, že si dám chvíli voraz. Učitel mi sdělil, že má předchozí zkouška byla jedna z nejtěžších, kterou kdy zažil a doporučil mi si koupit ještě jízdu navíc. Koupila jsem si tedy ještě tři hodinové jízdy. U nich mě učitel povzbuzoval, že s každou další jízdou vidí zlepšení. Mezitím udělaly zkoušky i obě kamarádky. To jsem se ale už na sebe podívala do zrcadla a vzteky dostala takovou energii, že jsem si řekla, že to už zvládnu! Jenže z týdenní plánované pauzy se stala nakonec měsíční, protože jeden týden zkoušky nebyly z důvodu malé kapacity lidí a podruhé, protože komisaři měli nějaké školení.


Čtvrtý pokus
Na čtvrté zkoušky (21.2.2017) jsem jela totálně vynervovaná a třepala jsem se. Bála jsem se. Říkala jsem si (a i někteří mi to tak naznačovali), že pokud nedám ani dnes, jsem asi vážně debil. Přijela jsem až na devět a zjistila, že jede komisař M. Napůl jsem si oddychla. Jenže mi oznámili, že mám jít hned na zkoušku. Vytřepaná jsem vlezla do auta, pomalu jsem si ani nemohla upravit sedačku a o zrcátku ani nemluvě, jak jsem se třepala. "Pokud jste připravená k jízdě, můžete jet." Nebyla jsem připravená, ale chtěla jsem to mít už za sebou. Rozjela jsem se tedy. Všechno bylo v pohodě, dokud po mě nevyjel komisař, že se nedívám do zrcátek a pokud se ještě jednou nepodívám, zkoušku ukončí. Byla jsem už tak dost vynervovaná, noha se mi na spojce klepala, jen jsem čekala, kdy mi to zdechne. Dojela jsem tedy k řízené křižovatce. K té, na které jsem neměla nikdy problém. Celkově jsem s křižovatkami problém nikdy neměla. Když mi blikla zelená, rozjela jsem se a najednou dup. Učitel mi stoupnul na brzdu. "Kam jste jako chtěla jet? Vždyť tam jede auto." Chytla jsem se za obličej. Chtělo se mi zlostí brečet. Dojela jsem k autoškole, odnesla si už třetí papír se zaškrtnutým slovem neprospěla a pak ještě dobíhala autobus. Doma jsem se rozbrečela a hodinu seděla v pokoji na posteli a hlavou se mi honily všemožné myšlenky o tom, že řidičák nikdy mít nebudu. Do toho jsem četla různé diskuze o tom, kdo kolikrát nedal řidičák a proč. Myslím, že já v pokusech o ŘP vyhraji. 😂 Docela mě zklamala i máma, která za mnou do pokoje přišla se slovy: "Tak kdo tě vyhodil dnes?" a to ještě ani nevěděla, jestli jsem uspěla, nebo ne. Taky nezapomněla podotknout, že mi už žádnou další zkoušku nezaplatí, a že jí všechny peníze, které mi na zkoušky dala, vrátím v létě z brigády.

Pátý pokus
2.3.2017 jsem se pokusila počtvrté zasednout za volant. Rozhodla jsem se, že o těchto zkouškách nebudu rodičům ani říkat a zaplatila jsem si je ze svého - z peněz, které jsem si šetřila na ples a vše kolem něj. No, mám smůlu, protože komu není rady... však, znáte to. Pár dní před zkouškami jsem měla ještě jízdy, kdy jsem zjistila, že budu mít u zkoušek pana komisaře S. Ano, přesně toho, který mi autoškolu a zkoušky tak znechutil, že jsem pak měla už i strach sednout za volant. Učitel mi slíbil, že mu trošku domluví, ať si ty svoje výlevy odpustí a dodal mi tak sebevědomí. Já ale začala o sobě už pochybovat. Na posledních jízdách mi nešlo couvání, parkování, přejížděla jsem přes plné, nedávala přednosti... Prostě hrůza. Psychicky jsem to přestávala dávat a unavovalo mě to. Do toho mi ještě učitel řekl, že mám prostě smůlu. Ne v tom, že dělám chyby - protože já chyby nedělám, ale v tom, že mi je vždycky něco překazí. Na poslední zkoušce jsem sice nedala přednost, ale jen proto, že ten vůl naproti mě vjel na červenou do křižovatky a zkazil mi tak zkoušky. Já to měla předvídat, že jo. To mi sice učitel neřekl, ale já si dávam za chybu už i jen to, že žiju. Přišla jsem tedy do auta na své páté zkoušky. Byli jsme čtyři, ale já chtěla jít až poslední. Určitě budou všichni spěchat na oběd a já nebudu dlouho jezdit. Komisař měl dobrou náladu a učitel na mě okem mrkal, že to dnes prostě vyjde. Hned na začátku mi řekl, že budu jezdit jen půl hodiny (jo!). Nastartovala jsem, rozjela jsem se. Nikde žádná námitka, dokonce jsem zaparkovala couváním, i když jsem nemusela. Dojela jsem k autoškole a komisař mi říká: "Tak co?" "Já-já nevím." "Ale já vím. Eliško, dnešní zkouška se vám povedla. Prospěla jste!" Rozbrečela jsem se štěstím a taky tím, že už to mám konečně za sebou!

Takže nakonec jsem řidič! 
A co z toho vyplývá? Pokud jsem dala řidičák já, dáte ho i vy! 

Držím palce i vám a hodně štěstí.


S láskou, 
Elis ♥

You May Also Like

16 komentářů

  1. Autoškola mě teprve čeká, jsem zvědavá jak dopadnu :D

    http://s-hejvi.blog.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak jsem to zvládla já, tak ty taky! :D :)

      Vymazat
  2. Ahhh, jdu na autoškolu 28.4 a upřímně docela se bojím, naštěstí trošku řídit umím, ale myslím si, že mi to moc nepomůže s tím jak moc se všeho bojím a jsem cíťa. Jinak gratuluji!

    lifeordreamidiots.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zapátrej na blogu a přečti si i první dva články, určitě ti dodají odvahu :) Není se čeho bát! A děkuji :)

      Vymazat
  3. Gratuluji! Já jsem si taky občas pobrečela, ale po normálních jízdách a ne po zkouškách. Ty jsem dala na první dobrou, i když jsem jela do části Prahy, kde jsem v životě nebyla! Ale měla jsem fakt hodného komisaře. Milý, hodný, starší pán. Psala jsem o tom článek, tak pokud bys chtěla, tak tady . No a jela jsem teda úplně první :D

    Každý si tím musí projít. Spolužák je výborný řidič a zkoušky dělal 5x a spolužačka 8x. O nic nejde. Jednou se blbě vyspíš ty, jindy komisař a někdy nějakej blbec na silnici. Hlavní je klid a pohoda. :)

    Gabux

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tobě také gratuluji :) Na článek se jdu vrhnout. Můj učitel říkal: "V autoškole tě naučí řídit, ale jezdit se musí naučit každý sám." A o tom to je :)

      Vymazat
    2. To je přesné! Protože já dělala spoustu chyb. I u zkoušky jsem nebyla bezchybná. Teď nechápu, jak jsem nemohla zvládat se třeba dívat do zrcátek a zároveň před sebe při odbočování. Je třeba se prostě vyjezdit :))

      Vymazat
    3. Věřím, že za rok na tom budu stejně :D :)

      Vymazat
  4. Moc gratuluju, jsi šikovná :) autoškola mě čeká začátkem června, tak jsem na sebe celkem zvědavá, ale tvoje články mi dodaly k tomu odvahu, moc děkujuu :)

    absolventin.blog.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc :) Jsem ráda, že to pomohly - k tomu byly určené. Doufám, že se pak také na blogu podělíš o tvé zážitky a zkušenosti :) Hodně štěstí!

      Vymazat
  5. Super článek. Říkala jsem si, že na sněhu se to člověk naučí ovládat lépe než v létě. Já ale na zimní autoškolu neměla odvahu, tak jsem šla později.
    Jednou jsem četla článek, kde to nějaká holčina z ciziny zkoušela několik let a utratila za to už několik desetitisíců. Tím jsem si dodávala odvahu, že určitě nebudu horší. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já začala s autoškolou v srpnu, ale nějak se mi to protáhlo, no :D Taky jsem se bála, že budu nejhorší a s další nepovedenou zkouškou jsem se tak taky cítila, ale znám lidi, kteří to dali až na sedmý, desátý pokus, takže pořád můžu říct: Jo, jsem lepší :D I když, co si budeme nalhávat, kvalitu řidiče nepoznáme podle toho, na kolikátý pokus dal zkoušku :) Mám ve třídě lidi, kteří to dali napoprvé, ale jezdit vůbec neumí :D

      Vymazat
    2. To je pravda. Kolikrát se podíváš na lidi, kteří jezdí už několik let a jsou to strašní hulváti. Žádný blinkry, rychlá jízda, ještě se na tebe cpou a mohla bych pokračovat dál. :D

      Vymazat
    3. Přesně :D Nevím, co si chtějí dokázat. To, že ohrožují svůj život, to mi je fuk, ale to, že ohrožují ostatní, mi vadí. Nejednou se mi stalo, že se mi v protisměru objevilo auto, protože předjíždělo v zatáčce. Díky bohu za fungující brzdy! :D

      Vymazat
    4. To taky znám. :D jednou se nám stalo, když jsme jeli s kolegyní z práce po dálnici, že jsme předjížděli auto a kamion a najednou nás začal předjíždět nějaký idiot zleva, kde nebyl pruh a ještě to auto, které jsme předjížděli my. V tu chvíli jsem myslela, že umřeme. :/ :D

      Vymazat
    5. Jo, to mám vždycky taky smrt v očích :D

      Vymazat