2. května 2018

AŽ NA DNO?


Sahám si na dno. Nezvládám to. Je toho strašně moc a moje psychické já touží po svobodě. Po lásce. Po té krásné lásce, kterou mělo. Po té dobré náladě, kterou žilo. Po tom úsměvu, který tvořil převážnou část mého života. 

Jenže to nejde. Fakt ne. Semlelo se toho tak moc, že i maturita je pro mě momentálně Mission: Impossible. Pláč a myšlenky, které vedou úplně jinam, mi neumožňují dělat na sto procent. Tak jak jsem si přála. Strašně moc přála.

Chtěla jsem bojovat. Za ty krásné a bezstarostné časy. Za to všechno, co by ještě mohlo být fajn. A co fajn do poslední chvíle bylo. Ale bohužel. Dochází mi síly a soudnost.

Když tohle píšu, tečou mi slzy po tváři. Je 7:45, měla bych ještě spát, ale nemůžu. Nejde to. Zrušila jsem si Facebook, abych se mohla uzavřít sama do sebe. Přestala jsem všem odepisovat.

Snažím se to všechno přejít a doufat, že to zase všechno bude ok. Třeba, že bude. Časem. Třeba to fakt zvládnu. A pak, až to bude v pohodě, stane se něco, co mě zase vrátí zpět tam, kde jsem teď. Na dno. Na pokraj mých sil.

A toho já se nejvíc bojím. Vím, že nejsem nejlepší a dokonalá; a nechovám se v životě nejlíp. Třeba to, co se teď děje, je karma. Za to všechno. Že jsem si nevážila toho, co jsem měla.

Ale hlavně jsem zklamala samu sebe. Totálně a úplně.

Omluvte tedy, pokud budou články bez nálady a nebo, když vůbec nebudou. Teď to vážně lépe nezvládám. Teď ne.

S láskou,
Elis ♥

2 komentáře:

  1. Jen to všechno ze sebe dostaň, je to potřeba. Zrušení FB už pomohlo tolika lidem, že to možná pomůže i tobě :) Držím ti palce!

    TheWayByA

    OdpovědětVymazat

Szablon stworzony z przez Blokotka. Wszelkie prawa zastrzeżone.