POZNÁŠ, ŽE LIDÉ SAMI SI PŮSOBÍ VŠECHNY SVÉ STRASTI

7. ledna 2019
Když jsem si přečetla tento zlomek, vybavila se mi jedna z mých oblíbených knížek. Jedná se o duchovní knížku, která nám má pomoci se vyvarovat různým zlozvykům, které máme po psychické stránce vsugerovány.       


Působení si vlastních starostí, domněnek a zjišťování zbytečných informací, které nám nedají spát. Nemůžeme za to všechno právě my? Proč pátráme po věcech, po kterých nám nic není? Proč se pozastavujeme nad tím, kdo má jakou postavu a pak stojíme před zrcadlem a brečíme nad tím, že jsme tlustí či naopak moc hubení? A vůbec, proč si působíme jen to špatné – ty strasti a nepozastavíme se někdy nad tím, co se nám povedlo a co se nám na sobě líbí, tedy na jakýchsi slastech?

Abych řekla pravdu, já nejsem o nic lepší. Řeším věci, které bych řešit neměla a pak jsem zbytečně ve stresu, zklamaná a smutná. Nimrám se v minulosti a ve věcech, které už se nezmění. Ptám se na věci, které vlastně ani vědět nechci, ale jelikož je mé srdce zvědavé, potřebuje vědět vše. Nebo dělám vše na poslední chvíli, i když mám fůru času předtím. Ale jelikož vždy prokrastinuji a dělám vše možné, jsem pak akorát v presu z toho, že nic a hlavně danou věc nestíhám a dostávám se svou blbostí do stresové situace.     
                                                             
A co si myslím, že chtěl Gellius tímto zlomkem říci? Že nemáme řešit zbytečnosti a hledět a dělat vážně jen to, co je pro nás důležité a užitečné. Protože pokud to děláme tak, jak jsem to popisovala výše, za ty všechny bolesti srdce a stresy, si můžeme sami tím, že chceme vědět víc, než potřebujeme a děláme něco jiného, než máme. Stačí jen poslouchat lidi kolem sebe, kteří si neustále na něco stěžují. Když se zaposloucháme, zjistíme, že si za většinu stresu a starostí mohou sami – přitom nic nedělají pro to, aby si takové strasti nepůsobili. Ale to už je úděl nás lidí.


S láskou,
Elis 

6 komentářů:

  1. Skvělé zamyšlení, vlastně s tím vším souhlasím, ale zároveň vím, že v realitě je hrozně těžký se všem podobným myšlenkám vyvarovat. Ale stojí za to na tomhle všem pracovat a aspoň občas tu svojí hlavu stopnout od zbytečného přemýšlení a řešení zbytečností :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš naprostou pravdu. Je těžké se tento "zlozvyk" odnaučit, ale když se chce, všechno jde. Jen se na tom musí pracovat, přesně tak, jak říkáš:)

      Vymazat
  2. To co píšeš je pravda. Sama se někdy zeptám někoho proč tohle a tamto, i když to vlastně ani vědět nechci. Pak vlastně řeším kromě svých problémů i problémy ostatních :D .

    TheWayByA

    OdpovědětVymazat
  3. Někdy jsem na tom úplně stejně..Často řeším minulost, dokonce i budoucnost, i když sama jsem vždycky byla zastáncem toho, že člověk má žít hlavně přítomností :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono je to těžké se neotáčet třeba do minulosti a nebo přemýšlet nad budoucností:)

      Vymazat

@elisminarova