PŘÁTELSTVÍ V DNEŠNÍ DOBĚ

10. dubna 2019


Sedím na jedné z nudných přednášek a hlavou se mi honí spoustu myšlenek. Poslední dobou mi přijde, že se pohybuji v komunitě negativních a závistivých lidí. Když jsme měli na základce nebo střední tzv. žabomyší války, tak jsem to ještě brala; ale že mě tohle potká i na vysoké a v práci, to jsem nečekala.

Za svůj (poměrně ještě) krátký život jsem se naučila, že je lepší být nestranná. Naslouchat, dělat si názory sama a taky se pak sama rozhodnout, co je pro mě lepší. Jsem typ člověka, který ze začátku nemá nové lidi rád a je jen na tom druhém, jestli mě přesvědčí o tom, abych na něj změnila názor. Nevím, jestli je to dobrý přístup, ale pro mě je to určitě jeden z těch praktických, protože jen tak zjistím, jak moc člověku záleží na tom, aby se mnou navázal přátelství.

Když se ale vrátím k úvodní myšlence; proč je na světě tolik arogantních lidí? Proč si lidé závidí? A teď nemyslím jen nové tričko, telefon a nebo peníze. Čím dál tím víc se setkávám i se závistí kamarádů a škatulkování podle toho, kdo se s kým baví. Dodnes si pamatuji, jak mi jedna osoba na střední řekla: "Proč se s tebou V. baví víc než se mnou? Vždyť já se s ní seznámila dřív!" Tenkrát mě to zarazilo a IQ oné dívky u mě kleslo.

A i po pár letech, co jsem si myslela, že dvacet let a výš je věk, kdy by už lidé neměli řešit takové kraviny a starat se o sebe, se stále setkávám s těmito problémy. S tebou se bavit nebudu, protože se bavíš s A. a já A. nemám ráda. Budu se s tebou bavit, když A. nebude zrovna ve škole/v práci.

Pak se mi ale v hlavně honí otázka: proč se se mnou člověk jeden den baví, ale na druhý den mě sotva pozdraví. Proč? Tak buď se s ním bavím a nebo vůbec nenavazuji kontakt. Ve společnosti je hodně "in" se měnit podle toho, jak se zachce. Jeden den mu vypráví o rodinných problémech jako největší kamarád a na druhý den dělá, že toho druhého nezná, protože se objevil někdo třetí.

Všímáte si toho v komunitě, ve které se pohybujete taky?

S láskou,

4 komentáře:

  1. Mám z dnešních vztahů úplně stejný pocit, jako ty..Na střední to byl extrém, teď na vysoké je to naštěstí naopak a všichni jsme si sedli a našla jsem tam skvělé kamarády. Každopádně mimo školu to člověk vidí na každém rohu a nejsem ten typ člověka, který by se za každou cenu musel bavit s každým, koho potká...

    OdpovědětVymazat
  2. super článok...tiež nad tým takto premýšľam... občas mi je z toho smutno

    WHEN PIGS FLY

    OdpovědětVymazat

@elisminarova